Martinův blog 

ČAUTE LIDI :-).

JENOM KRÁTCE NA VYSVĚTLENÍ- JSOU TO ZAMYŠLENÍ A POCITY GREENHORNA, KTERÝ SE ROZHODNUL MÍT SVÉHO KONĚ A TOTO JE JEHO PŘÍBĚH ON-LINE....

NEVÍM PROČ, ALE MÁM POTŘEBU TEN PŘÍBĚH NĚKDE DÁT DO PSANÉ PODOBY, PROTO VZNIKNUL TENTO BLOG.......PÍŠU HO PRO SEBE...

ALE POKUD BUDETE CHTÍT PŘISPĚT NÁZOREM, JSTE VÍTÁNI, AŤ JE JAKÝKOLIV....  

DĚLÁM VĚCI TAK, JAK NEJLÉPE V DANÝ OKAMŽIK UMÍM....A ZA TO, ŽE JSEM TEPRVE NA ZAČÁTKU, SE OPRAVDU NESTYDÍM.....

Jaro 2014 :

Video : Lando si hraje s Diegem

( Lando je ten větší )

https://www.facebook.com/media/set/?set=vb.184271165098198&type=2

Fotky nejen z jarních akcí :

http://ranc-ocov.webnode.cz/fotogalerie/ostatni-akce/#!

2. 3. 2014, NEDĚLE - aneb BOD ZLOMU

Únor je opravdu úmor.......! Zážitků mám plno, spíše ale negativní a úmorné, hodně úmorné. V úterý jsem asi zase zažil bod zlomu. Koňáci, co mají koně dlouho, to asi pravděpodobně už zažili mnohokrát, já si teprve zvykám, snažím se pochopit, orientovat se v tom a poučit se. Můj kůň je pro mně pořád oříšek, je dominantní a tvrdohlavý, není ještě plně vyzrálý a .......má pamatováka na věci, které by si radši pamatovat neměl.......např. to, že když mi na břehu potoka začne couvat prdelí směrem do potoka (couve vždycky, když si chce prosadit svoji hlavu) a já si mám vybrat mezi tím, že ho budu pořád pobízet a on místo toho dál bude couvat a spadnem do potoka, nebo na chvíli přestanu pobízet a do potoka nespadnem, tak se přiznám, že do potoka s tak velkým koněm nerad padám a nemám to ještě nacvičený....to vytahování nohou ze třmenů a odrážení se ve vzduchu na opačnou stranu a udělání přemetu s ladným doskokem na jistý břeh.....no, tak to ještě nacvičený opravdu nemám :-). Pamatuje si to opravdu dokonale, takže to na mně občas vybalí :-), jestli já zase vyměknu....No, učím se, snažím se nevyměknout a nezbaštit mu to. Teď se mi to už celkem daří, protože v úterý se to ve mně zlomilo......řekl sem si, že si nebudu furt podřezávat pod sebou větev a šel jsem do risku.....blbý je, že jsem nakonec vypěnil a bylo to hodně silové, to nemám rád. To je asi na koňském učení to nejdůležitější- v sekundě být přísný a ras a v další sekundě být jak milius a zapomenout, že bylo něco předtím. No, jsem jenom člověk, spíše nedominantní, ale se srdcem bojovníka, takže bojuju a snažím se najít tu velice nejednoznačnou a přelétavou hranici, kdy být ras a kdy být milius......je to nikdy nekončící hledání....zatím. Ale jsem teprve na začátku a věřím si.....a jelikož jsem taky trochu chytřejší než můj kůň, tak se mi to i daří :-).

1. 2.2014, SOBOTA - aneb UVOLNĚNOST

Wauuuu......tak dneska to bylo excelentní ! Celou cestu jsme jeli jenom klusem a krokem, bez cvalu, neviděli ani nezažili jsme nic významného nebo ohromného, ale......jedna věc byla jiná a tuze fajnová .....byli jsme oba dva úplně, ale úplně uvolnění. Je to nádhera, skvělý pocit, být na svém koni, jen tak si v klidu klusat, vychutnávat si sluníčko, přírodu okolo a vědět, že Váš kůň je dnes uvolněný a Vy jste také maximálně uvolněný ...to napojení na sebe, které je úplně přirozené, nemusíte o něm vůbec přemýšlet, je to instinktivní a přirozené a .....jste jakoby v proudu, jen tak si plynete a jde Vám to s neskutečnou lehkostí a nonšalancí........no prostě paráda....lehkost bytí a skvělý pocit..........

Uvolněnost opravdu žeru ! Je to nejvyšší meta !

NEJEXCELENTNĚJŠÍ PROJÍŽĎKA ......HODNOTÍM na  10 Z 10

26. 1. 2014, NEDĚLE - aneb SOUZNĚNÍ přes PRDEL

Trošku provokativní název, já vím. No, má to své opodstatnění , i když v mém případě se o prdeli nedá moc mluvit, trefnější by bylo dva kmínky, prostě jsem bezprdelní. Nemá to žádné výhody, žádné kalhoty Vám nepasujou, hned Vás všechno tlačí, ale......jak máte ty sedací kosti blíž k sedlu a jsou ostřejší, tak jsem si je dneska uvědomil a začal používat. Víc zatlačíte na pravou kost a kůň se dá doprava, víc zatlačíte na levou kost a kůň se dá doleva. Lando na to reaguje úplně skvěle a dokonce víc, než na jiné pomůcky. Je to parádní trénink a jsem o krůček dál v tom, jak koně ovládat polohou těla. A stačí opravdu trošičku - šli jsme po asfaltu v kroku, zatlačil jsem opravdu jenom levou prdelní půlkou a Landík krásně začal jít doleva, přitom jsem seděl v klidu, ruce v klidu a nohy v klidu.

Dneska se vyjížďka opravdu povedla co se týče souznění......Netlačil jsem za každou cenu, snažil jsem se na vše dívat koňskýma očima a bylo to fakt pohodové.....Někdy opravdu nevím, jestli já učím jeho, nebo on mně . Třeba to nenápadné upozornění, že už jedeme dost dlouho jedním směrem a že bychom měli jet taky opačným směrem, abychom nedopadli jak včera -zmrzlí jak fíci a skoro za tmy- že by bylo rozumnější dojet o něco dříve. Nebo někdy mé nerozumné požadavky na klus, když terén je totálně kluzký atd. No, na druhé straně zase já mám pochopení pro jeho travní choutky -říkáme tomu mikropauzy, které se někdy prodlouží na makropauzy, když je travička hodně šťavnatá. Nebo když jedem stejnou cestou, kterou Lando dokonale zná, ale na kraji je  hodně podezřelá červenožlutá plechovka velikosti 10 cm na výšku a do toho ještě v dálce kouří dva elektrárenské komíny, které normálně nekouří. No, to je potom přece opravdový důvod zastavit a pořádně to promyslet, jestli vůbec jet dál.....co když ta plechovka začne kousat nebo něco jiného strašného začne vyvádět, kdoví, co taková plechovka všechno umí, že ? 

Takže celkový závěr je takový, že někdy je málo více než hodně, protože na vzdálenost a rychlost to bylo dneska chabota, ale co se týče souznění, tak toho dneska bylo opravdu hodně.......oboustranného a to se počítá víc......

OPRAVDU SOUZNÍCÍ PROJÍŽĎKA ......HODNOTÍM na  9 Z 10

11. 1. 2014, SOBOTA - SUPROVNÍ DEN č.3

Sobota nám s Landem vyšla opravdu hezky - počasí jako na jaře, teplo, krásně svítilo sluníčko, ptáčci zpívali....Vydali jsme se zase kolem řeky Moravy směrem na vykopávky v Mikulčicích a potom pořád dál, kam až to šlo. Tentokrát jsem jel malinko natěžko - zkusil jsem si zavěsit na hrušku sedla menší tašku na rameno, pěkně za ucho a do ní termosku s bylinkovým čajem, jablíčka, buchty z mé oblíbené pekárny, vypůjčenou lonžku na pasení, mapu, mobil a pláštěnku (to pro jistotu). Začátek byl takový nemastný neslaný - po chvíli jsem zjistil, že se Lando pod batůžkem nějak moc potí a že batůžek, byť není velký, zavazí. Nenechal jsem se odradit a pokračoval jsem dále. Pak mi to nedalo a podíval jsem se na termosku, jestli to pocení není její problém....byl. Termoska, má oblíbená oranžová - retro, uvnitř skleněná, byla totálně na padrť. Ještě, že byla v igelitce a ta v tom baťůžku, takže jsem ji zahodil a jel dál. Lando je poslední dobou hodně bufeťák, takže mu dlouho trvá, než se dostane do tempa a začne trochu šlapat. Ale nakonec pochopil a šlapal.....pěkně na louce hned u řeky, pořád v klusu, proti sluníčku, po rovince ........paráda. Zhruba v půlce trasy jsme si udělali odpočinek, Landa jsem přivázal ke značce s označením Státní hranice  a já se dal do buchet a Lando do šťavnaté trávy....Bodlo nám to oběma. Lando vyloženě pookřál a dokonce začal cválat jak pominutý, sic mu to vydrželo pouze chviličku. Pořád to nechápe nebo je jinak stavěný, prostě klusání mu nevadí, ale cválání ano - není si v něm jistý a nevydrží dlouho. Zkouším to pořád, děláme pokroky, ale ta výdrž zatím není....asi to chce svůj čas. Všichni mi tvrdí, že ve cvalu se kůň méně namáhá, ale Lando to ještě asi neslyšel....

Cesta zpátky je vždy lepší, protože kůň cítí, že se vracíme. Jde mu všechno lépe a rychleji....Ke konci trasy si člověk připadá, že sedí na koni celou věčnost a že jste nějak více na sebe naladěni...Vzpomněl jsem si na zavírání očí pro ještě lepší nacítění na koně a zkusil jsem to. Světe div se, jde to, v klusu, ve cvalu.....samozřejmě když je totálně rovná cesta a kůň ví, kde chcete jet a na cestě nejsou žádné překážky  .

KRÁSNÁ PROJÍŽĎKA ......HODNOTÍM se zavřenýma očima NA 7-8 Z 10

8.1. 2014, STŘEDA - aneb PROČ MÁM KONĚ ? - sebekoučování

Tohle je asi zásadní - proč mám koně ? Budu o tom psát na pokračování, protože je to obsahově obšírné téma a dá se na něj dívat z různých úhlů pohledu. Dneska zkusím ten pohled sebekoučovací.

Kůň má ten dar-dispozici, že umí být obrovské zrcadlo, které přesně ukazuje ty věci, na kterých musíte pracovat a zlepšovat nebo měnit. Zároveň Vám ale nedá nic zadarmo a je to velké zvíře, takže většina lidí se ho buď bojí nebo v lepším případě z něho mají velký respekt. Když tedy máte strach, vycítí to a bude dělat trampoty, respektive si bude dělat, co on uzná za vhodné. Zajímavé je, že když jste úplně na dně, většinou Vás kůň energeticky dobijí.....možná takový nepsaný úděl koní ? No a když máte respekt, už jste na vyšší levlu, tak potom pracujete na tom - kůň Vás učí nacítění- snažit porozumět se jeho projevům - je to špatná nálada ? -cítí nebo vidí něco, co Vy ne ? atd. No a zároveň je jako přerostlé dítě. Je to opravdu zajímavý koktejl různých projevů na různé věci, které se vzájemně prolínají v reálném čase, takže prakticky při každém projevu v chování musíte vyhodnocovat několik hledisek....Pro začátečníka totálně nečitelný a neřešitelný problém....no, spíše je to oříšek napořád.......

Co z toho vyplývá ? Pořád na sobě na nehmotné úrovni pracujete a je to nikdy nekončící.....platí samozřejmě pro ty, kdo to vidí nebo chtějí vidět a hledají. Kůň je opravdu velké zvíře s velkou duší, které Vám umožní velký růst .....

6.1. 2014, PONDĚLÍ - aneb POZNÁŠ SVÉHO KONĚ ?

Už se Vám někdy stalo, že nepoznáváte svého koně ? Mně pořád......až mě to vedlo k zamyšlení, že o tom něco krátce napíšu. Hlavně mě pořád udivují ty změny - kůň má snad sto podob a pokaždé vypadá jinak - jednou stojí jak tvrdé y - to je vám pak do breku, když ho máte první den, jednou si pěkně vykračuje jak pan vašnosta, lehce pohupuje hřívou ze strany na stranu - to si pak připadáte, že máte nejlepšího koně na světě, jednou se na vás šklebí, ukazuje zubiska s ušiskama dozadu - no to si potom připadáte, že snad nemáte koně, ale úplně jiné zvíře, koňozebru nebo co....a taky mám fakt pořád problém svého koně poznat na 100% z dálky - zvláště, když je hnědý, má standardní bílou skvrnu na hlavě a vypadá úplně k nerozeznání od dalších minimálně dvou a více koní....ani velikost a proporce na dálku nepomáhají (můj je vyšší a větší), protože ty proporce se prostě v dálce totálně vytrácí. No prdel, já vím, přece svého koně musíš poznat.......Jo, ještě, že má tu jizvu na hlavě, ta nezklame :-), to je téměř tutovka....

Tak jsem vážně žádostiv, jak se to bude měnit v čase - jestli mi to zůstane jako beznadějnému případu :-) nebo ho poznám na sto honů.....

5.1. 2014, NEDĚLE - aneb SUPROVNÍ DEN č.2

Dnešek už tak pocitově suprovní nebyl, ale to tak bývá....Najeli jsme slabých 10 km, ale za to bylo nezvykle teplo a chvilkama svítilo sluníčko. Jeli jsme zase novou trasu, takže Landík byl koukavý s ušiskama nastraženýma na obě strany a neustále ve střehu. Jeli jsme i kousek obydlenou částí- taková zahrádkářská kolonie u řeky, takže jsme potkali i pár lidí, kteří na takového hezkého (a špinavého) koníka nejsou zvyklí :-), takže prozměnu koukali také oni. Pár jich to i příznivě komentovalo....třeba - jééé ten je hezkej a podobně....rozhodně to potěší srdce každého greenhorna. No a úplně nejlepší komentář byl ten včerejší... to jsme se vraceli a potkali jsme dva menší kluky s maminkou, no a ten jeden říká : Hele mami, to je kovboj, že....? To se prostě musíte smát, jak malej a je vám v tu chvíli hodně dobře.

Baví mě to hodně v lese, když je pěkná hlíněná cesta zasypaná listím, samá zatáčka, samý velký strom....pěkně v houpavém pohodlném klusu...to je pro mně parádní pocit, Landík neustále stříhá jedním uchem dozadu, aby mu neušela žádná moje pobídka. Velice pěkně už reaguje na mé povely sedem a začíná si rychle zvykat na povely otěží, kterou hodně času držím jen v jedné ruce, kterou pouze střídám. Dneska jsem také zjistil, že se toho dá také využít při cvalu, kdy je zatím lenivý a nedrží ruch a samovolně přechází do klusu, takže nejenom pobízím nohama, ale taky koncem obou otěží, které mám svázané do uzlu - stylem pravá-levá pravá-levá....pomáhá to.

Šporničky pořád nosím, ale spíš pro můj pocit jistoty, taková poslední záchrana, kdyby jsme zamrzli a nešlo to dál normálním způsobem. Už jsem je dlouho nepoužil, takže supr....

No, když tak nad tím přemýšlím, tak ten den byl dneska taky suprovní :-):-):-).

DOBRÁ PROJÍŽĎKA ......HODNOTÍM NA 6-7 Z 10

4. 1. 2014, SOBOTA aneb SUPROVNÍ DEN 

Dneska to byl opravdu suprovní den. Lando sice zase trochu vyváděl, jako obvykle při čištění, ale už to nebylo takové vyhrocené jako ve středu ....

TO SE UDOSLOVA URVAL Z ÚVAZIŠTĚ - PŘERVAL KARABINU - A JEŠTĚ PŘI TOM STAČIL VYKOPNOUT CCA 15 KG DESKU Z PŘÍSTŘEŠKU. ODCVÁLAL SI TO KE KRMELCI A ZAČAL ŽRÁT. MĚL JSEM TOTÁLNĚ PO NÁLADĚ, KDYBYCH STÁL KOUSEK VEDLE.....BYLO TO NA NĚM VIDĚT, ŽE JE ÚPLNĚ MIMO A ŽE SE ZÁMĚRNĚ SNAŽÍ NATOČIT KE MNĚ ZADKEM A NAKOPNOUT MĚ, TROCHU HO UŽ ALE ZNÁM, TAKŽE JSEM SI HO UVÁZAL TAK, ABY SE NEMOHL VYTOČIT......NECHAL JSEM HO V KLIDU NAŽRAT, VYKLIDIL JSEM MU NESTANDARDNĚ BOX A ŠEL HO ZNOVU UVÁZAT, OSEDLAT A VYJELI JSME VEN.....POPRVÉ V ŽIVOTĚ JSEM JEL TRYSKEM, NĚČEHO SE LEKNUL, TAKŽE PŘEŠEL SÁM ZE CVALU DO RYCHLEŠÍHO RUCHU....TO ZRYCHLENÍ BYLO OPRAVDU RYCHLÉ, JEŠTĚ, ŽE JSEM SE ZASE DRŽEL TÉ HRUŠKY, JINAK BYCH UŽ SE VÁLEL NĚKDE NA ZEMI, PŘÍPADNĚ KOUPAL V RYBNÍKU....TOLIKO KE STŘEDĚ.

Uvázal jsem si ho u boxu a asi je to zatím nejlepší místo. Ale ani tak se mi ho nepodařilo dostatečně zklidnit, aby si nechal vyčistit zadek, takže měl zadní nohy a konec ocasu zablácený jak jetel. Ale prděl jsem na to, hlavně že si nechal vyčistit kopyta a záda, která jsou pod sedlem......Hodně se mu dnes líbilo kartáčování na hlavě, mám takový měkounký kartáč z kozích chlupů nebo z čeho to je a to doslova vrněl blahem......skláněl hlavu a nechal se kartáčovat a kartáčovat...

Ujeli jsme dnes celkem 15,5 km směrem na vykopávky v Mikulčicích a ještě kousek za ně po zelené.....hodně klus a trochu cval.....mikropauzy na pastvu, ta zelená tráva hodně láká, je to super, když se může kůň napást zeleného v lednu :-). Na začátku se mu cválat nechtělo, jako vždy musí se opravdu zahřát, přestat myslet na své věci a pak už to jde jako po másle......teda aspoň dneska to tak bylo. Ke konci už jsme pěkně střídali levý a pravý cval a klusali v místech, kde na začátku nechtěl, jako že to nejde....:-)

Ještě se pořád držím hrušky při cvalu, a vůbec se za to nestydím....usedím prakticky vše a jsem jak přikovaný.....na koni se má sedět a né z něho padat. Konce vyjížděk miluji, protože jde všechno jako na drátku....

KRÁSNÁ PROJÍŽĎKA ......HODNOTÍM NA 8 Z 10